28.7.2021
|
Etické aspekty poskytování první pomoci
Morální a etické aspekty první pomoci jsou často opomíjeny, což je docela škoda. Z kurzů možná víme, jak první pomoc poskytovat a jak můžeme být sankciováni za její neposkytnutí. Známe postupy a algoritmy, ale může nám unikat podstata toho, PROČ vlastně někomu pomoci. Toto si objasníme. |
Pokud by byla povinnost poskytnutí první pomoci pouze nutností danou legislativou nebo interními firemními předpisy, bylo by to dost málo. Naštěstí společnost je udávána principy, které máme zakořeněné v sobě (aniž o tom kolikrát víme). Civilizovaná společnost stojí na tzv. principu solidarity, který vylučuje lhostejnost vůči potřebným. Nedávno udeřilo tornádo na Moravě a lidé z celé republiky rozhodně nezůstali lhostejnými. Tato solidarita však není žádnou novinkou. Napříč historií a průřezem světových náboženství (popřípadě filozofií) byla myšlenka solidarity vyřčena. Hlavním etickým a morálním kritériem se napříč tisíciletími stalo tzv. zlaté pravidlo, které bývá často mylně přisuzováno křesťanství (viz. Ježíš z Nazareta v celku horského kázání). Zlaté pravidlo je však základem morálky všech velkých náboženství a bylo zaznamenáno ještě dávno před příchodem křesťanství. Významnými představiteli zlatého pravidla jsou: Sokrates (filozof), Konfucius (konfucianismus), Mohamed (islám), Ježíš z Nazareta (křesťanství), nalezneme je i v Talmudu (judaismus). Zlaté pravidlo má pozitivní a negativní verzi, ale ve své podstatě znamená totéž.
Negativní verze zlatého pravidla:
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
Pozitivní verze zlatého pravidla:
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.
Negativní verze více drží morální úroveň od konání špatnosti. Pozitivní verze dělá svět lepším (za předpokladu, že takto jednáme).
Konkrétní příklady jsou zcela jednoduché: Nebudu někoho okrádat, protože by mi také nebylo příjemné, kdyby mě někdo okrádal. Budu k lidem vstřícný, protože mám rád, když jsou ke mně lidé vstřícní. Zde si všimněte, že zlaté pravidlo (jakožto hlavní pravidlo řídící morálku a etiku) vylučuje jakékoliv prospěchářství (dělám něco bez ohledu na to, jestli z toho vytěžím nějaký zisk).
A nyní již stojíme na poli první pomoci. Před námi je člověk, který zkolaboval na ulici a potřebuje pomoci. Jednám tedy tak, jak bych chtěl, aby zareagovalo okolí, kdybych tam zkolaboval já. Pokud však k sobě nemám dostatek úcty, mohu si na místě člověka, který leží na chodníku, představit někoho, na kom mi záleží. I ten nešťastník, co tam zrovna leží má někoho, komu na něm záleží. V případě negativní verze zlatého pravidla si dosaďme lhostejnost. Nebuďme tedy lhostejní, protože ani my bychom nechtěli, aby k nám (našim blízkým) byli lidé lhostejní. A to je důvod, proč poskytnout první pomoc neznámému člověku. Zlaté pravidlo je v lidech vepsáno. V případě, že není, jedná se spíše o patologii.
Morální a etické aspekty první pomoci jsou často opomíjeny, což je docela škoda. Z kurzů možná víme, jak první pomoc poskytovat a jak můžeme být sankciováni za její neposkytnutí. Známe postupy a algoritmy, ale může nám unikat podstata toho, PROČ vlastně někomu pomoci. Toto si objasníme.
Pokud by byla povinnost poskytnutí první pomoci pouze nutností danou legislativou nebo interními firemními předpisy, bylo by to dost málo. Naštěstí společnost je udávána principy, které máme zakořeněné v sobě (aniž o tom kolikrát víme). Civilizovaná společnost stojí na tzv. principu solidarity, který vylučuje lhostejnost vůči potřebným. Nedávno udeřilo tornádo na Moravě a lidé z celé republiky rozhodně nezůstali lhostejnými. Tato solidarita však není žádnou novinkou. Napříč historií a průřezem světových náboženství (popřípadě filozofií) byla myšlenka solidarity vyřčena. Hlavním etickým a morálním kritériem se napříč tisíciletími stalo tzv. zlaté pravidlo, které bývá často mylně přisuzováno křesťanství (viz. Ježíš z Nazareta v celku horského kázání). Zlaté pravidlo je však základem morálky všech velkých náboženství a bylo zaznamenáno ještě dávno před příchodem křesťanství. Významnými představiteli zlatého pravidla jsou: Sokrates (filozof), Konfucius (konfucianismus), Mohamed (islám), Ježíš z Nazareta (křesťanství), nalezneme je i v Talmudu (judaismus). Zlaté pravidlo má pozitivní a negativní verzi, ale ve své podstatě znamená totéž.
Negativní verze zlatého pravidla:
„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
Pozitivní verze zlatého pravidla:
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.
Negativní verze více drží morální úroveň od konání špatnosti. Pozitivní verze dělá svět lepším (za předpokladu, že takto jednáme).
Konkrétní příklady jsou zcela jednoduché: Nebudu někoho okrádat, protože by mi také nebylo příjemné, kdyby mě někdo okrádal. Budu k lidem vstřícný, protože mám rád, když jsou ke mně lidé vstřícní. Zde si všimněte, že zlaté pravidlo (jakožto hlavní pravidlo řídící morálku a etiku) vylučuje jakékoliv prospěchářství (dělám něco bez ohledu na to, jestli z toho vytěžím nějaký zisk).
A nyní již stojíme na poli první pomoci. Před námi je člověk, který zkolaboval na ulici a potřebuje pomoci. Jednám tedy tak, jak bych chtěl, aby zareagovalo okolí, kdybych tam zkolaboval já. Pokud však k sobě nemám dostatek úcty, mohu si na místě člověka, který leží na chodníku, představit někoho, na kom mi záleží. I ten nešťastník, co tam zrovna leží má někoho, komu na něm záleží. V případě negativní verze zlatého pravidla si dosaďme lhostejnost. Nebuďme tedy lhostejní, protože ani my bychom nechtěli, aby k nám (našim blízkým) byli lidé lhostejní. A to je důvod, proč poskytnout první pomoc neznámému člověku. Zlaté pravidlo je v lidech vepsáno. V případě, že není, jedná se spíše o patologii.