8.9.2021
|
Posádky výjezdových skupin záchranné služby
Koho k nám vlastně pošlou po úspěšném telefonátu na linku 155? Není lepší poraněného naložit a odvést rychle do nemocnice po vlastní ose? Sanitka sice houká, ale má nějakou dojezdovou dobu. Není tedy možné, že zdravotničtí záchranáři nejsou jen obyčejní převozníci? V tomto článku se dozvíte více o výcviku zdravotnických záchranářů a jejich vzdělání.
|
Vývoj posádek zdravotnické záchranné služby se za svou historii značně vyvíjel, a to již od dob kočárů přes první auta. Někteří lidé mají stále zafixováno, že na záchrance dělali politicky trestaní lidé a doktoři, kteří nebyli ve svém oboru příliš úspěšní. Často se také jednalo o lékaře s vroubkem typu alkohol. Tato historie je stále v paměti národa a dále si někteří laici myslí, že k nim dorazí nějací troubové v reflexním oděvu se základním kurzem první pomoci. Na nedávném čtyřicetihodinovém kurzu pro zdravotníky zotavovacích akcí se jeden z účastníků zeptal, jestli může (jakožto absolvent tohoto kurzu) pracovat jako zdravotník výjezdové skupiny záchranné služby. Smích jsem tehdy udržel. Stěží, ale udržel.
Zdravotník záchranné služby, neboli zdravotnický záchranář, studuje tři roky na vysoké škole obor zdravotnický záchranář. Toto teoretické studium je poměrně výživné a je zaměřeno na urgentní medicínu. Mimo to je protkáno řadou intenzivních výcvikových kurzů. Dále hodně běhání, plavání a fyzického cvičení. To vše vždy zakončeno limitními zkouškami, na kterých mnoho studentů končí. Za zmínku jistě stojí stovky hodin praxe na všech nemocničních odděleních (interna, chirurgie, urgentní příjem, jednotka intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitační oddělení, psychiatrie, ortopedie, traumatologie, neurologie, gynekologie, porodní sály, operační sály…) a krajských záchranných službách. Po úspěšné státní závěrečné zkoušce odchází absolvent tohoto oboru jako zdravotnický záchranář na urgentní příjem nebo ARO. Po tomto roce máme zdravotnického záchranáře bez odborného dohledu, který konečně může nastoupit do tří-měsíčního adaptačního procesu na záchranku, kde jezdí jako třetí do počtu. A po celé této zběsilé přípravě máme konečně zdravotnického záchranáře, který je základní jednotkou záchranky. Při přivolání záchranné služby nám tito hoši dorazí obvykle dva (jeden řídí).
Zde bych konečně vložil vtipnou poznámku: „ne, čtyřiceti hodinový kurz první pomoci pro zdravotníky zotavovacích akcí opravdu nestačí“ :-D
V ČR to funguje tak, že pokud záchranářům nestačí jejich kompetence, přijede menším autem ještě jeden záchranář, který přiveze lékaře. Nejedná se o lékaře, kterému to moc nešlo v nemocnici, ale o zkušeného lékaře s bonusovou atestací v urgentní medicíně.
Když k Vám tedy přijedou záchranáři, nemusíte je poučovat o tom, co jste se právě dočetli na Google. Není ani potřeba sdělovat co si o daném zdravotním problému myslí Vaše tchýně, která pracuje jako sestra v lázních. Vzhledem k odstavci, který rámcově popisuje výcvik zdravotnického záchranáře, lze usoudit, že přivolaná posádka si bude vědět rady.
Koho k nám vlastně pošlou po úspěšném telefonátu na linku 155? Není lepší poraněného naložit a odvést rychle do nemocnice po vlastní ose? Sanitka sice houká, ale má nějakou dojezdovou dobu. Není tedy možné, že zdravotničtí záchranáři nejsou jen obyčejní převozníci? V tomto článku se dozvíte více o výcviku zdravotnických záchranářů a jejich vzdělání.
Vývoj posádek zdravotnické záchranné služby se za svou historii značně vyvíjel, a to již od dob kočárů přes první auta. Někteří lidé mají stále zafixováno, že na záchrance dělali politicky trestaní lidé a doktoři, kteří nebyli ve svém oboru příliš úspěšní. Často se také jednalo o lékaře s vroubkem typu alkohol. Tato historie je stále v paměti národa a dále si někteří laici myslí, že k nim dorazí nějací troubové v reflexním oděvu se základním kurzem první pomoci. Na nedávném čtyřicetihodinovém kurzu pro zdravotníky zotavovacích akcí se jeden z účastníků zeptal, jestli může (jakožto absolvent tohoto kurzu) pracovat jako zdravotník výjezdové skupiny záchranné služby. Smích jsem tehdy udržel. Stěží, ale udržel.
Zdravotník záchranné služby, neboli zdravotnický záchranář, studuje tři roky na vysoké škole obor zdravotnický záchranář. Toto teoretické studium je poměrně výživné a je zaměřeno na urgentní medicínu. Mimo to je protkáno řadou intenzivních výcvikových kurzů. Dále hodně běhání, plavání a fyzického cvičení. To vše vždy zakončeno limitními zkouškami, na kterých mnoho studentů končí. Za zmínku jistě stojí stovky hodin praxe na všech nemocničních odděleních (interna, chirurgie, urgentní příjem, jednotka intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitační oddělení, psychiatrie, ortopedie, traumatologie, neurologie, gynekologie, porodní sály, operační sály…) a krajských záchranných službách. Po úspěšné státní závěrečné zkoušce odchází absolvent tohoto oboru jako zdravotnický záchranář na urgentní příjem nebo ARO. Po tomto roce máme zdravotnického záchranáře bez odborného dohledu, který konečně může nastoupit do tří-měsíčního adaptačního procesu na záchranku, kde jezdí jako třetí do počtu. A po celé této zběsilé přípravě máme konečně zdravotnického záchranáře, který je základní jednotkou záchranky. Při přivolání záchranné služby nám tito hoši dorazí obvykle dva (jeden řídí).
Zde bych konečně vložil vtipnou poznámku: „ne, čtyřiceti hodinový kurz první pomoci pro zdravotníky zotavovacích akcí opravdu nestačí“ :-D
V ČR to funguje tak, že pokud záchranářům nestačí jejich kompetence, přijede menším autem ještě jeden záchranář, který přiveze lékaře. Nejedná se o lékaře, kterému to moc nešlo v nemocnici, ale o zkušeného lékaře s bonusovou atestací v urgentní medicíně.
Když k Vám tedy přijedou záchranáři, nemusíte je poučovat o tom, co jste se právě dočetli na Google. Není ani potřeba sdělovat co si o daném zdravotním problému myslí Vaše tchýně, která pracuje jako sestra v lázních. Vzhledem k odstavci, který rámcově popisuje výcvik zdravotnického záchranáře, lze usoudit, že přivolaná posádka si bude vědět rady.