21.7.2021
|
Užitečnost kurzů první pomoci v 21. století
K čemu jsou vlastně dnes dobré kurzy první pomoci, když se vše dozvím na lince 155? Aplikace Záchranka dnes dokonce umí zahájit videohovor s dispečerem záchranné služby. Proč tedy chodit na kurz první pomoci, když nic vědět nepotřebuji? Nestačí mi jenom online kurz nebo si přečíst brožuru o první pomoci? |
Pravdou je, že linka 155 je podstatně odlišná od call centra T-Mobile, a to zejména v kvalifikaci operátorů. Někteří lidé se stále domnívají, že na lince 155 jsou brigádníci po gymnáziu, kteří mají v ruce příručku první pomoci. Tento omyl kolikrát i komplikuje práci dispečerů tísňové linky. Ve skutečnosti mají vystudovanou VŠ/VOŠ v oboru zdravotnický záchranář/všeobecná sestra se specializací + intenzivní kurz pro dispečery. A zde se vyvstává otázka, proč bych tedy měl něco umět, když mohu jednoduše vytočit číslo 155? V dobách minulých mohl být protiargumentem fakt, že dispečer sice slyší subjektivní popis situace, ale objektivně danou situaci nevidí. S příchodem aplikace záchranka a využíváním městských kamerových systémů už ani toto neplatí. Operátor na lince 155 nás dnes může vést kvalitně krok po kroku. Proč tedy využívat kurzů první pomoci? Důvodů uvedu hned několik:
1) Výpadek techniky: Nevíme, co se může stát, a i technika nás může někdy zradit (i když to zní jako sci-fi) a znamená to snad, že naší neznalostí někdo zbytečně zemře? Není to trochu škoda?
2) Kroky před vytočením linky 155: Pokud jsme se stali svědky masivního krvácení (kdy člověk může vykrvácet i do dvou minut) a místo život zachraňujících úkonů začneme (po chvilkách zvažování) volat linku 155 s tím, že jim nejprve nadiktujeme celé své jméno s příslušnými akademickými tituly a pak začneme vymýšlet, kde bychom tak mohli být, po sdělení toho, co se stalo, může dispečer jako nejlepší terapii doporučit sehnání plachty pro zakrytí mrtvého těla.
3) Osvojení si jednotlivých kroků: Právě na kurzech první pomoci (za předpokladu, že jsou vedeny kvalitně tj. prakticky a nikoliv jen výkladově) zjistíte, že jedna věc je, když mi někdo říká, co mám dělat a jiná, když to pak zkouším udělat. Kupříkladu při tréningu KPR na interaktivních modelech vidíte, že to funguje!! Také zjistíte, jak je těžká komunikace (člověk se prostě někdy stydí) s kolegou na kurzu, s kterým mám společné minimálně to, že chci ovládat disciplínu první pomoci. Lze si pak myslet, že bez zábran a studu oslovím potřebného, který leží na ulici? S potřebným tréninkem pak fungujeme víceméně automaticky. Stejně jako při kvalitních kurzech sebeobrany dokážeme reagovat na agresora, při kvalitních kurzech první pomoci dokážeme reagovat na zdravotní diskomfort druhého člověka.
4) Stres: Dalším faktorem, který bych chtěl zmínit je neuvěřitelný stres, který můžete při poskytování první pomoci prožívat. Zautomatizované principy, které si na kurzu první pomoci projdete, tento stres do jisté míry eliminují. Stejně jako když jdu na zkoušku platí obecně pravidlo: čím více to umím, tím menší mám pak trému. Tady to bude asi tak podobně. Dispečera na lince 155 tak využiji jako parťáka, který je velmi zkušený (v oblasti první pomoci) a naše postupy nám koriguje, zatímco k nám posílá potřebnou pomoc.
!Po absolvování jakéhokoliv kurzu první pomoci však nesmíme jednat tak, jako bychom toho věděli více než dispečer záchranky - tím bychom celou situaci jen zbytečně komplikovali!
5) Zkušenost z krize: Covid nás poměrně slušně vyškolil a zjistili jsme, že může dojít k situaci, kdy nám tu sanitku zkrátka nepošlou nebo je doba dojezdu podstatně delší, než jsme zvyklí. Tutéž situaci můžeme zažít při živelné katastrofě v okolí nebo hromadné nehodě většího rozsahu. Proto je dobré ovládat základy první pomoci.
Závěr: Dispečeři linky 155 jsou profíci, kteří Vás bez zmatku a chaosu dokážou vést krok po kroku a perfektně spolupracovat s posádkami záchranných služeb. Zdravotničtí záchranáři jsou profíci, kteří bez zmatku a chaosu dokážou poskytnout přednemocniční péči a zajistit pacienta i během transportu do nemocnice. V nemocnici je zdravotnický personál, který dokáže pacientovi zajistit definitivní řešení. Všichni z tohoto řetězce jsou specialisty ve svých oborech, v nichž se nadále cvičí a vzdělávají. Laici, jakožto poskytovatelé první pomoci, jsou klíčovým článkem, a proto je potřeba se v této disciplíně také cvičit a vzdělávat. Jak se v dalších článcích dočteme, je to i naší povinností.
K čemu jsou vlastně dnes dobré kurzy první pomoci, když se vše dozvím na lince 155? Aplikace Záchranka dnes dokonce umí zahájit videohovor s dispečerem záchranné služby. Proč tedy chodit na kurz první pomoci, když nic vědět nepotřebuji? Nestačí mi jenom online kurz nebo si přečíst brožuru o první pomoci?
Pravdou je, že linka 155 je podstatně odlišná od call centra T-Mobile, a to zejména v kvalifikaci operátorů. Někteří lidé se stále domnívají, že na lince 155 jsou brigádníci po gymnáziu, kteří mají v ruce příručku první pomoci. Tento omyl kolikrát i komplikuje práci dispečerů tísňové linky. Ve skutečnosti mají vystudovanou VŠ/VOŠ v oboru zdravotnický záchranář/všeobecná sestra se specializací + intenzivní kurz pro dispečery. A zde se vyvstává otázka, proč bych tedy měl něco umět, když mohu jednoduše vytočit číslo 155? V dobách minulých mohl být protiargumentem fakt, že dispečer sice slyší subjektivní popis situace, ale objektivně danou situaci nevidí. S příchodem aplikace záchranka a využíváním městských kamerových systémů už ani toto neplatí. Operátor na lince 155 nás dnes může vést kvalitně krok po kroku. Proč tedy využívat kurzů první pomoci? Důvodů uvedu hned několik:
1) Výpadek techniky: Nevíme, co se může stát, a i technika nás může někdy zradit (i když to zní jako sci-fi) a znamená to snad, že naší neznalostí někdo zbytečně zemře? Není to trochu škoda?
2) Kroky před vytočením linky 155: Pokud jsme se stali svědky masivního krvácení (kdy člověk může vykrvácet i do dvou minut) a místo život zachraňujících úkonů začneme (po chvilkách zvažování) volat linku 155 s tím, že jim nejprve nadiktujeme celé své jméno s příslušnými akademickými tituly a pak začneme vymýšlet, kde bychom tak mohli být, po sdělení toho, co se stalo, může dispečer jako nejlepší terapii doporučit sehnání plachty pro zakrytí mrtvého těla.
3) Osvojení si jednotlivých kroků: Právě na kurzech první pomoci (za předpokladu, že jsou vedeny kvalitně tj. prakticky a nikoliv jen výkladově) zjistíte, že jedna věc je, když mi někdo říká, co mám dělat a jiná, když to pak zkouším udělat. Kupříkladu při tréningu KPR na interaktivních modelech vidíte, že to funguje!! Také zjistíte, jak je těžká komunikace (člověk se prostě někdy stydí) s kolegou na kurzu, s kterým mám společné minimálně to, že chci ovládat disciplínu první pomoci. Lze si pak myslet, že bez zábran a studu oslovím potřebného, který leží na ulici? S potřebným tréninkem pak fungujeme víceméně automaticky. Stejně jako při kvalitních kurzech sebeobrany dokážeme reagovat na agresora, při kvalitních kurzech první pomoci dokážeme reagovat na zdravotní diskomfort druhého člověka.
4) Stres: Dalším faktorem, který bych chtěl zmínit je neuvěřitelný stres, který můžete při poskytování první pomoci prožívat. Zautomatizované principy, které si na kurzu první pomoci projdete, tento stres do jisté míry eliminují. Stejně jako když jdu na zkoušku platí obecně pravidlo: čím více to umím, tím menší mám pak trému. Tady to bude asi tak podobně. Dispečera na lince 155 tak využiji jako parťáka, který je velmi zkušený (v oblasti první pomoci) a naše postupy nám koriguje, zatímco k nám posílá potřebnou pomoc.
!Po absolvování jakéhokoliv kurzu první pomoci však nesmíme jednat tak, jako bychom toho věděli více než dispečer záchranky - tím bychom celou situaci jen zbytečně komplikovali!
5) Zkušenost z krize: Covid nás poměrně slušně vyškolil a zjistili jsme, že může dojít k situaci, kdy nám tu sanitku zkrátka nepošlou nebo je doba dojezdu podstatně delší, než jsme zvyklí. Tutéž situaci můžeme zažít při živelné katastrofě v okolí nebo hromadné nehodě většího rozsahu. Proto je dobré ovládat základy první pomoci.
Závěr: Dispečeři linky 155 jsou profíci, kteří Vás bez zmatku a chaosu dokážou vést krok po kroku a perfektně spolupracovat s posádkami záchranných služeb. Zdravotničtí záchranáři jsou profíci, kteří bez zmatku a chaosu dokážou poskytnout přednemocniční péči a zajistit pacienta i během transportu do nemocnice. V nemocnici je zdravotnický personál, který dokáže pacientovi zajistit definitivní řešení. Všichni z tohoto řetězce jsou specialisty ve svých oborech, v nichž se nadále cvičí a vzdělávají. Laici, jakožto poskytovatelé první pomoci, jsou klíčovým článkem, a proto je potřeba se v této disciplíně také cvičit a vzdělávat. Jak se v dalších článcích dočteme, je to i naší povinností.