20.10.2021
|
Vědomí vs. bezvědomí
Když přistupujeme k ležícímu člověku (ať bezprostředně po kolapsu či již zkolabovanému) zajímá nás důležitý aspekt, a to, zdali je při vědomí nebo ne. Postupy se během časů mírně vyvíjely. Jak tedy zjistit, jestli je postižený při vědomí? Jaké nástroje na to použít a jak pak dále reagovat? Je nutné volat člověku v bezvědomí zdravotnickou záchrannou službu? Co všechno vyřešit před zavoláním na linku 155?
|
Vědomí je dnes častým výrazem, používaným v moderních programech, které vedou člověka k sebezdokonalování ve vlastním uvědomění běžných činností. Máme programy vědomého dýchání, vědomé chůze, vědomého cvičení a mnoho dalšího.
Podle kritérií těchto programů jsme všichni v totálním bezvědomí, protože spousty činností děláme zcela automaticky a vůbec na ně nemyslíme. V rámci medicíny (potažmo první pomoci) je pro nás hodnocení vědomí jiné.
Člověk při vědomí vnímá okolní svět a jeho podněty (oslovení, kontakt).
Člověk v bezvědomí nevnímá okolní svět a jeho podněty (oslovení, kontakt).
Je dobré vědět, že bezvědomí není v pořádku a je potřeba ho řešit. Člověk v bezvědomí je rozhodně indikován k výjezdu zdravotnické záchranné služby. Pokud však dvacetiletý mladík omdlí ve frontě v supermarketu, plácne sebou o zem, ihned se probouzí a funguje dál, není potřeba volat 155 (již je při vědomí). Důležité je také zmínit, že než zavoláme člověku v bezvědomí ZZS, je potřeba zjistit, zdali dýchá, případně zastavit masivní krvácení. Jaký je tedy postup v zjišťování vědomí postiženého?
1) Oslovení: „haló, pane/paní slyšíte mě?“
(pokud nereaguje, nevzdávám to, přistoupím, zatřesu s ní/m za ramena a výzvu opakuji)
2) Zatřesení s oslovením: „haló, pane/paní slyšíte mě?“
(pokud nereaguje ani teď, při vědomí není) Nyní mě tedy zajímá, zdali nekrvácí a zdali dýchá + 155.
Zatřesení s oslovením skutečně stačí. K probuzení člověka v bezvědomí není (v rámci první pomoci) potřeba využívat některých doporučovaných nesmyslů typu: štípání do ucha, kroucení bradavek, píchání špendlíkem a fackování. Zatřesení s oslovením stačí k rozlišení, zdali je při vědomí či nikoliv.
Výhoda zatřesení rameny postiženého spočívá v:
a) pohybujeme značnou částí jeho těla, tj. člověka při vědomí by to mělo vzbudit.
b) naše ruce na ramenou druhého kontrolují jeho horní končetiny a pokud se lekne a bude nám chtít reflexivně jednu vrazit, nemusí se mu to podařit
Když přistupujeme k ležícímu člověku (ať bezprostředně po kolapsu či již zkolabovanému) zajímá nás důležitý aspekt, a to, zdali je při vědomí nebo ne. Postupy se během časů mírně vyvíjely. Jak tedy zjistit, jestli je postižený při vědomí? Jaké nástroje na to použít a jak pak dále reagovat? Je nutné volat člověku v bezvědomí zdravotnickou záchrannou službu? Co všechno vyřešit před zavoláním na linku 155?
Vědomí je dnes častým výrazem, používaným v moderních programech, které vedou člověka k sebezdokonalování ve vlastním uvědomění běžných činností. Máme programy vědomého dýchání, vědomé chůze, vědomého cvičení a mnoho dalšího.
Podle kritérií těchto programů jsme všichni v totálním bezvědomí, protože spousty činností děláme zcela automaticky a vůbec na ně nemyslíme. V rámci medicíny (potažmo první pomoci) je pro nás hodnocení vědomí jiné.
Člověk při vědomí vnímá okolní svět a jeho podněty (oslovení, kontakt).
Člověk v bezvědomí nevnímá okolní svět a jeho podněty (oslovení, kontakt).
Je dobré vědět, že bezvědomí není v pořádku a je potřeba ho řešit. Člověk v bezvědomí je rozhodně indikován k výjezdu zdravotnické záchranné služby. Pokud však dvacetiletý mladík omdlí ve frontě v supermarketu, plácne sebou o zem, ihned se probouzí a funguje dál, není potřeba volat 155 (již je při vědomí). Důležité je také zmínit, že než zavoláme člověku v bezvědomí ZZS, je potřeba zjistit, zdali dýchá, případně zastavit masivní krvácení. Jaký je tedy postup v zjišťování vědomí postiženého?
1) Oslovení: „haló, pane/paní slyšíte mě?“
(pokud nereaguje, nevzdávám to, přistoupím, zatřesu s ní/m za ramena a výzvu opakuji)
2) Zatřesení s oslovením: „haló, pane/paní slyšíte mě?“
(pokud nereaguje ani teď, při vědomí není) Nyní mě tedy zajímá, zdali nekrvácí a zdali dýchá + 155.
Zatřesení s oslovením skutečně stačí. K probuzení člověka v bezvědomí není (v rámci první pomoci) potřeba využívat některých doporučovaných nesmyslů typu: štípání do ucha, kroucení bradavek, píchání špendlíkem a fackování. Zatřesení s oslovením stačí k rozlišení, zdali je při vědomí či nikoliv.
Výhoda zatřesení rameny postiženého spočívá v:
a) pohybujeme značnou částí jeho těla, tj. člověka při vědomí by to mělo vzbudit.
b) naše ruce na ramenou druhého kontrolují jeho horní končetiny a pokud se lekne a bude nám chtít reflexivně jednu vrazit, nemusí se mu to podařit